Čím a jak topit

Nejzávažnější a skutečně neopravitelnou vadou je zadehtování topidla, kouřové cesty a komínu. Dehet je směs organických látek, které kondenzují při ochlazení plynu na teplotu okolí a při spalování dřeva jde mimo jiné i o kyseliny. Tato černá hmota za tepla podobná asfaltu ulpívá na teplosměnných plochách, stěnách topeniště a akumulačních tahů, vnitřních stěnách kouřovodů, v komínovém průduchu.

Odstranění dehtu není prakticky možné jinak než vyhořením s tím, že jeho zápalná teplota je 400-900 °C (dle druhu). Z toho vyplývá, že je-li dehet usazen mimo oheň (např. v kouřovodu nebo v komíně), už nikdy se ho nezbavíme! Hromadění dehtu má za následek postupné zhoršování tahu a zvyšování rizika komínového požáru, topidlo i mimo provoz nepříjemně zapáchá. Dehet způsobuje velmi rychlou korozi kovových částí a napadá i materiály použité k vyzdívce topeniště a kouřových cest.

Zásadní podmínkou pro zamezení vzniku dehtu je topení SUCHÝM DŘEVEM. Když říkáme DŘEVEM, myslíme tím štípaná polínka o délce vhodné pro konkrétní topeniště (obvykle 33 cm, u velkých ohnišť až 50 cm, u kachlových sporáků kolem 25 cm). A když říkáme SUCHÝM, myslíme tím dřevo kácené před 2 až 3 roky, po celou dobu uložené pod větraným přístřeškem na roštu.

Dřevo je jediné běžně dostupné palivo, jehož hodnotu si sami naprosto bez práce dokážeme několikanásobně zhodnotit. Když dnes nakoupíme letos kácené dřevo a vhodně jej uložíme, máme za dva až tři roky palivo, jehož výhřevnost a tím i reálná tržní (a samozřejmě také užitná) hodnota je dvakrát vyšší.

Nové topidlo je možné poprvé natápět až po cca dvou až třech týdnech* prostého vysoušení tzv. volně vázané vody a to s otevřeným přívodem vzduchu, kdy komín vodu (resp. vodní páru) přirozeně odvětrává. První přiložení by mělo proběhnout jen menší dávkou suchého měkkého dřeva, které rychle vyhoří a vnitřní plochy topidla ohřeje jen zlehka (na plášti se teplota vůbec neprojeví). Každé individuálně stavěné topidlo obsahuje totiž také vodu chemicky vázanou, která se uvolní až s určitým reakčním teplem. Pokud je této vody uvolněno příliš mnoho najednou, může dojít k její expanzi a vzniku vnitřních prasklin.

POZOR: Velmi důležité je zajistit pro schnutí podmínky, především pokojovou teplotu. Topidlo nesmí být v žádném případě během schnutí vystaveno teplotám pod 15 °C - voda se neuvolňuje a pojiva nevytvrzují.

* Týká se topidel s velkým obsahem vody, tzn. kachlových kamen stavěných starou technologií "na hlínu" a kachlových sporáků. Kamna a krby stavěná moderními postupy, kdy je obsah vody v pojivech minimální ,mají dobu přirozeného schnutí 7-14 dní.

Zatápění do vychladlého topidla je vždy problematičtější, než další přikládání. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat momentálnímu tahu komínu, tedy počasí, intenzitě a směru větru apod. Toto zatápění by mělo být provedeno ideálně měkkým dřevem pro snadnější start a rychlé vytvoření žhavého pokladu na dně topeniště. Je třeba počítat s tím, že u akumulačních topidel zůstává minimálně první dávka paliva téměř nevyužita v tom smyslu, že se nutně neprojeví na plášti topidla. Přímotopná topidla (např. teplovzdušné krby) předají výkon už během první dávky i při roztápění ze studeného stavu.

Již nastartovaný krb nebo kamna umí i z malé vrstvy žhavých uhlíků pouhým otevřením spalovacího vzduchu na maximum vytvořitdostatečnou teplotu pro zapálení nové dávky paliva. Při roztápění by měla být první dávka opět v podobě třísek měkkého dřeva (cca 0,5 kg), při přikládání potom už běžná štípaná polínka o doporučeném rozměru. Interval přikládání předepisuje návod k obsluze a je zcela závislý na zvolené akumulaci a požadovaném hodinovém výkonu.